Umíme se skutečně učit ze zkušeností?

0
131
zobrazení
Jak se učit z vlastních zkušeností?

Skoro 15 let se snažím učit se od ostatních, kteří mají více zkušeností. Dlouho jsem to dělala prostřednictvím knih, posledních pár let knihy úspěšně doplňují videa, podcasty, audioknihy. Až nedávno mi došlo, že jsem si z toho všeho nevzala maximum. A to maximum jsem si neodnesla ani z vlastních zkušeností. Co na to říct?

Každý máme cenné zkušenosti

Každý máme spoustu cenných zkušeností. A je úplně jedno, jestli jsme je nasbírali ve školních lavicích, na pohovorech či obchodních schůzkách nebo při přednášení plnému sálu. Každá jediná interakce s okolním světem, každičké řešení problému pro nás znamená zkušenost. Zkušenost, ze které si můžeme něco vzít.

Při sledování cvrlikání na internetu mi došlo, že i já sama jsem zkušeností nasbírala spoustu. Jen jsem je nedokázala vidět jako dostatečně hodnotné nebo přínosné. A nedovedla jsem je plně zužitkovat. Pořád jsem čekala na ten magický moment, kdy si budu připadat jiná, zkušená, vševědoucí. Ale ten moment nikdy nepřijde.

Čas těžit ze zkušeností

Když jsem končila v práci, ohromně jsem se těšila na tu svobodu. Na možnost udělat se svým životem, cokoli budu chtít (a umět). V tu chvíli mi docházelo, že je na čase začít těžit právě ze zkušeností, které mám a sbírám. Umět je vyhodnocovat, vytěžovat a díky nim se posunovat dál. Protože ruku na srdce, zaměstnanec si může dovolit stát na místě a nic moc se mu většinou nestane. Člověk na volné noze (který chce fungovat plnohodnotně) je ale jako cyklista. Stát na místě se dá možná chvilku, po té chvilce ale člověk padá na ústa. A nikdo nám před tím pádem nezamete.

Je zajímavé, jak snadno naše zkušenosti pohřbíváme. A mám dojem, že čím náročnější věc máme za sebou, tím dříve naše zkušenosti zakopeme. Přitom právě z náročných úkolů nebo situací si můžeme odnést tolik…

A nebo podceňujeme zdánlivé maličkosti. Ty nám zase často hodně napovídají o tom, kdo jsme, co máme rádi, co si přejeme a jak sami sebe udělat výkonnějšími, úspěšnějšími a hlavně šťastnějšími.

No jo, ale jak teda na to?

Nebudu originální, ale odpovím jednou krátkou větou. Všechno je to v naší hlavě. Nepotřebujeme žádné důmyslné nástroje, metodiky ani jiné vychytávky. Stačí se na chvíli zastavit a zamyslet se, dát si čas. S postupem času pak přijdeme na to, jak se co nejlépe učit ze zkušeností. Jak díky nim poznávat sami sebe i okolní svět a jak se zlepšovat v tom, na čem nám záleží.

Komentovat