Kdy je ta správná chvíle?

0
258
zobrazení
Kdy je ta správná chvíle? Jak ji poznáme? A jak ji přivoláme?

Známe to. Chceme něco udělat, ale říkáme si, že ještě není ten správný okamžik. Že z toho nebo tamtoho důvodu to ještě nejde, ještě se to nevyplatí, že musíme počkat na “až pak”. Poznáme ale, kdy ta správná chvíle nastane? A neodkládáme to spíš místo “na někdy” na “na nikdy”?

Co je ta správná chvíle?

U některých věcí poznáme docela snadno, co je ta slavná “správná chvíle”. Někdy nastává v okamžiku, kdy něčeho konkrétního dosáhneme – něco se naučíme, něco si pořídíme nebo někdo jiný něco udělá. Jindy ale můžeme čekat na nějaké nespecifikované okolnosti, které by snad měly znamenat, že ta správná chvíle přišla. Někdy tu správnou chvíli definují objektivní skutečnosti, jindy jen subjektivní pocity (které se ovšem mohou měnit třeba podle denní doby).

Pokud něčeho chceme dosáhnout a ta “správná chvíle” v tom hraje roli (nebo si to alespoň myslíme), musíme vědět, jak ji poznat. Jinak budeme čekat do nekonečna.

Musíme té správné chvíli pomoct

Dost často se stává, že skutečně objektivně potřebujeme dosáhnout něčeho, co bude odrazovým můstkem pro naši zamýšlenou akci či hybatelem změn, co pro ně vytvoří ty správné podmínky. Nicméně je důležité si přiznat, že dost často záleží na nás samotných, kdy se to stane. Typické je to třeba v případě, kdy potřebujeme mít nějakou schopnost. Schopnost se ale neobjeví zčistajasna, musíme na ní my sami pracovat. Vyžaduje to naše úsilí a do značné míry rozhodujeme o tom, jak rychle ji nabudeme a tím pádem jak rychle ta správná chvíle nastane. Existuje spousta dalších méně zřejmých situacích, kdy vlastně na nás samotných záleží, jak rychle ta správná chvíle přijde. Musíme jí pomoct.

Ten správný moment vytváříme my

Někdy ale nezáleží na žádných objektivních okolnostech, ale na něčem, co leží hluboko v nás. Třeba v nás musí něco dozrát, jindy potřebujeme najít to správné odhodlání, jistotu, nakopnutí. Udělat ten osudový malý nebo velký krok.

Je zajímavé, že tady se často v podstatě setkávají dvě síly. Síla naše vnitřní, našeho rozhodnutí, a jakási síla vnější, můžeme ji brát třeba jako sílu osudu. I když na osud nevěříme, jsou okamžiky, kdy se opravdu dějí věci, které mají pro nás velký význam, dějí se (ne) náhodou a dokážou naše životy změnit.

Říkáte si, jak takové dobré síly, které nám změní život, přivábit? Osobně si myslím, že tím hybatelem je často rozhodnutí. Že jakmile se pro něco skutečně rozhodneme a začneme to brát jako nedílnou součást nás a naší budoucnosti, tak se věci dají do pohybu. Nebo se začnou objevovat cesty, o kterých jsme neměli ani tušení. Začneme si jich třeba i více všímat.

Tak jako tak, vždy ten správný moment do jisté míry vytváříme my. Sami si určujeme, kdy se vydáme na cestu. Začít můžeme třeba i zdánlivě drobnými krůčky, které se však ukážou jako zásadní. Začít můžeme i jen “pouhým” pevným rozhodnutím, pokud bude opravdové a budeme se snažit dělat i jen malé krůčky na cestě k cíli.

Komentovat