Proč se bojíme začít jíst zdravě?

0
220
zobrazení
Proč se bojíme začít jíst zdravě?
Autorem fotografie je pop picnic

Často se poslední dobou zamýšlím nad tím, proč je pro mnohé z nás obtížné začít se zdravou stravou? Proč to stále odkládáme a říkáme si, že začneme jíst zdravě a hubnout až pak, až po něčem nebo např. od zítra? (A toto si říkáme třeba několik let a opravdu nikdy nezačneme… a ano, bohužel mluvím z vlastní zkušenosti.)

Odkládat věci je pro nás bohužel svým způsobem přirozené, ale proč??? Myslím si, že je to tím, že každý z nás má rád své vyjeté koleje, své jisté, svou osobní bublinu, ve které jsme „doma“ a cítíme se v ní dobře. Víme, co v bublině můžeme čekat, známe, jaké to tam je, a přesně víme, co nás tam čeká. Čeká nás tam právě ta naše realita, kterou jsme si pro pobyt v bublině stvořili. Zkrátka naše bezpečná zóna.

A jak už to v životě bývá, bojíme se případných změn. Proč? Protože se změnou nutně přichází ruku v ruce i určitá dávka neznáma. Jinými slovy se s každou změnou vrháme do něčeho, kde přesně nevíme, co nás tam čeká a jaké to bude. A logicky se bojíme vyjít ze své komfortní zóny, kterou známe a je nám tam dobře a máme přirozenou obavu zkusit něco jiného. A to nás svým způsobem chrání od toho, abychom se bezhlavě vrhali do velkého množství změn, ale zároveň nás to také brzdí v objevení toho, co by nám možná změna mohla přinést navíc a čím by pro nás mohla být prospěšnější.

Třeba já mám ráda jíst dokola ten samý typ potravin, na které jsem zvyklá. Mám je ráda, chutnají mi a i když mi z nich občas není někdy nejlépe, jím je dál. Ano, jedu ve svých vyjetých kolejích a jsem tam spokojená. Například k luštěninám se nestavím příliš pozitivně, když musím, sním je, ale nevyhledávám je.

Jako novoroční předsevzetí jsem se rozhodla svou bublinu opustit a začít zkoumat nová, zdravější jídla a chutě. Mé vyjeté koleje mě totiž dovedly až k nadváze a rozhodla jsem se, že tentokrát už končím, že přehodím výhybku a pokusím se jít změně mých stravovacích návyků naproti. Že to již nebudu odkládat a hlavně, že to dělám pro sebe!! Abych byla vitálnější, abych měla víc energie a elánu do života. Na to, že jsem ještě stále relativně mladá, se totiž cítím bohužel dost vyčerpaně…

Rozhodla jsem se, že do toho půjdu a zkusím to! Jaké bylo mé obrovské překvapení, když jsem teď několikrát večeřela luštěniny a opravdu jsem si na nich pochutnala! Hlavně mi bylo dobře i po nich, byla jsem hezky najedená a bez potřeby jíst večer ještě něco dalšího.

Takže si říkám, celá léta se luštěninám nesmyslně vyhýbám, ale teď nějak nechápu proč. A to je jen jeden z příkladu toho, jak slepě jsem byla ve své bublině a sama sobě jsem tak bránila v možnosti objevit něco nového a lepšího. Nakoplo mě to a teď si říkám, rozjedu to, zkusím, jaké další možnosti zdravější strava nabízí! Už žádné výmluvy, jde se na to!!!

Komentovat