Proč neměníme věci, které nám nefungují?

0
57
zobrazení
Proč často neměníme věci, o kterých víme, že nám nefungují?

Poslední týdny se snažím o nový restart – o zavedení většího řádu do mého života, o změny ve věcech, které nefungují. Snažím se o tom hodně číst a ještě víc o tom všem přemýšlet. A tak nějak mi došlo, jak je neuvěřitelné, že často neměníme to, co nám neslouží. Setrváváme s tím, co nám komplikuje život, bere čas i energii nebo nás stresuje. A vím, že v tom rozhodně nejsem sama :).

Prvotní impulz ke změnám tohoto charakteru vlastně přišel už před nějakou dobou. A to s tím, jak jsem objevila minimalismus a začala mu přicházet na chuť. Minimalismus právě taky staví na tom, že má smysl vlastnit (a nebo dělat) to, co má pro nás smysl, užitek, co nám přináší radost. Cílem je náš život zjednodušit. Prostřednictvím principu osekávání nepotřebného se propracováváme k jádru, se kterým nejen že si vystačíme, dokonce s ním budeme žít mnohem spokojeněji. Nemusíme mít deset kabátů, když stejně budeme nosit jenom dva, nemusíme mít poličky zastavěné rádoby dekoračními předměty, když je musíme pořád akorát oprašovat a jen přidávají na pocitu stísněnosti prostoru. A nemusíme dělat věci, které nám nepřináší užitek.

Je neskutečné, jak člověk někdy zůstává v zajetých kolejích. A ani ho nenapadne cokoliv měnit nebo se na to úplně “vybodnout”. Nebo ho to napadne, ale odkládá to na “někdy”. Přitom často je tak snadné situaci změnit a ušetřit si tak čas, práci, energii, dopřát si větší potěšení nebo sobě či jiné osobě zjednodušit život. Stačí jen uvědomění a snaha najít optimální řešení. A pak akce.

Řekla jsem si, že budu hledat způsoby, jak si konečně skutečně zjednodušit život a maximum času si uvolnit na to, co je důležité. Zase velikou inspiraci budu hledat v minimalismu. A je spousta oblastí, kterých se to bude týkat. Díky částečně kapslovému šatníku budu mít vždycky co na sebe, ať už mě bude čekat speciální akce, pěkný slejvák nebo týdenní cestování s malou taškou. Dobře uspořádaná kuchyň mi zjednoduší a zrychlí vaření a bude se uklízet skoro sama. Seznam mých oblíbených jednoduchých jídel mi ulehčí chvíle, kdy nevím, co vařit a nic se mi nechce. Efektivnější zacházení s emaily, odhlášení se ze spousty mailing listů a vypnutí některých upozornění na facebooku budou taky fajn. A dodržování pravidla “když pracuju, tak pracuju a neokounim” potřebuju jako sůl.

Jen si říkám, proč mi to trvalo tak dlouho, než mi to došlo? Než mi doseplo, že pořád funguju polovičatě, vím to (moc dobře) a ještě jsem s tím nic neudělala? Možná si říkám, že zítra už to bude lepší. Nebo že některé věci jsou normální a prostě to tak funguje. Nebo jsem tak trochu čekala, že se to spraví samo.

Vím, že to nejde udělat ze dne na den. Počítám, že občas to bude trošku bolet. Že si často budu říkat, že vlastně ten starý režim-nerežim zas tak špatný nebyl. Ale nedávno začal rok 2018 a já si řekla, že letos všechny změny dotáhnu a ten reset “dorazím”.

A co vy, fungujete optimálně, nebo ne? Plánujete změny?

Komentovat