Můj kosmetický minimalismus aneb taky cesta od komerce k přírodě

2
1214
zobrazení
Kosmetický minimalismus a nejlépe ještě s přírodní a nebo vlastní kosmetikou

Už to budou pomalu čtyři roky, co jsem změnila svůj přístup ke kosmetice. Naprosto a dokonale. A jsem za to opravdu moc ráda. Vlastně to spustilo celou řadu dalších ohromných změn a v životě mě to pak nepřímo dost posunulo (a jsem moc šťastná za to, že jsem to pak mohla „poslat dál“ prostřednictvím dify.cz).

Mé dlouhé roky ne-minimalismu

Jsem ročník 87, takže patřím mezi ty, pro které byla komerční chemická kosmetika automatická. Moje asi první koupená věc byl mini lak na nehty, pak se u nás doma nějak automaticky přešlo na avonovské katalogové nakupování a samozřejmě s prvními kapesnými něco zahučelo i při návštěvách drogerie. Časem jsem shromáždila velké množství všeho možného. Něco bylo koupené z rozmaru, něco proto, že to přece bylo tolik potřeba. Byla naprostá nutnost mít tělová mléka, krémy i všelijaké gely třeba na akné…

Používala jsem to? No, skoro vůbec! Používala jsem hodně dekorativku během mých „divokých let“. Ale jinak jelikož mi ta kosmetika nepřinášela žádný efekt, tak jsem ji jednoduše nepoužívala, po většinu času. Nakonec začala různě smrdět a já čas od času něco vyhodila a pak zase něco koupila.

Nakonec při stěhování jsem toho dost vyházela. Postupně jsem ale já nepoučitelná zas něco dokoupila. No naštěstí toho nebylo tolik. Pořád to ale bylo na plný šuplík. Používala jsem to občas, spíš málo.

Když přišla změna, respektive donucení ke změně

Jednoho krásného dne mi ale začaly problémy. Tedy spíše už se jich sešlo tolik, že mi bylo jasné, že musím něco udělat. Nejdřív jsem sáhla po tom, co bylo doma. Suchou kůži jsem chtěla řešit „extra hydratačním“ mlékem, pupínky a ekzém zase něčím „jako dělaným“ na tyhle problémy. A nic, nedostavoval se efekt, ale spíš zoufalství.

Začala jsem tak zkoumat a nějakým zázrakem jsem se zas dostala k přírodě – k tomu, že přírodní věci skutečně můžou fungovat a že klasické chemické kosmetice je lepší se vyhnout. Ve zkoumání jsem proto přitvrdila, leccos nastudovala, koupila první esenciální oleje a další suroviny a začala zkoušet. A doslova jsem čuměla. Nevyřešilo to všechno (hodně takových problémů totiž vychází zevnitř, nejsou problémem kůže), ale efekt to fakt mělo. Tak takhle to začalo. Takhle přišlo moje osvícení.

Přechod na minimalismus

Ze začátku jsem hodně zkoumala všechno možné. Stále jsem měla ale takovou tu představu, že kosmetiku potřebuju. Že musím veškerou tu chemii nahradit něčím přírodním. Že to musí být 1:1. Postupem času mě to nějak přešlo. Objevila jsem, že šampon nemusí mít jen podobu gelu a že spousta přípravků není potřeba – že primárně bychom měli pokožku vyživovat zevnitř a kosmetika že jen jen takový pomocníček.

Moje představa o nutnosti kosmetiky a hlavně její zásoby se smrskly. A to o to víc, že jsem se naučila vyrábět si různé multifunkční produkty. Mnoho z těch věciček totiž poslouží ke spoustě účelů. A jsou samozřejmě naprosto geniální do kabelky nebo na cestování.

Minimalismus ale neznamená nic

Na závěr ale musím říct, že minimalismus rozhodně neznamená nic nepoužívat.  Pro mě minimalismus znamená to, že vlastníme jen ty věci, které pro nás skutečně mají přínos. A neděláme železné zásoby. Je mnohem lepší mít malé zásoby hotové kosmetiky a nemít šuple plné výrobků, které se stejně aspoň z části zkazí. Je lepší udělat si občas něco nového a čerstvého, protože i díky tomu budou mít naše produkty ty nejlepší možné účinky. A klidně se můžeme hýčkat, dopřávat si. Pokud to pro nás skutečně bude mít přínos.

Pro mě minimalismus vlastně znamená hlavně odpoutání se od klasických vzorců – od představy, že si musím pořídit spoustu výrobků, od pocitu, že čím víc toho mám, tím lépe. Je to o výhře rozumu a kvality nad kvantitou. (jinak další řádky o minimalismu v kosmetice najdete tady na dify)

2 ks komentářů

Komentovat