Můj diář na 2018. Jak jsem ho vybírala a moje tipy

0
180
zobrazení
Jak jsem vybírala diář na rok 2018

Diář se stal naprosto nepostradatelnou součástí veškeré mé organizace. Nedovedu si bez něj život představit, takže už od druhé půlky léta jsem hledala ten nejlepší diář pro nadcházející rok. Při té příležitosti jsem si ujasnila dalších pár věcí, které od diář očekávám, a zjistila jsem, že najít ideální diář fakt není jednoduché.

Jak používám diář

O diáři jsem tu už psala víckrát. Nicméně mám dojem, že od posledního článku se situace ještě trošku změnila. Momentálně mám diář o formátu skoro A5, přičemž jednomu dni odpovídá prostor o velikosti 11 x 5 centimetrů. Rozvržení týdne tedy vypadá tak, že mám na jedné dvojstránce pondělí až čtvrtek, na další pátek až neděli. Je řešen horizontálně, bez předtištěných hodin. Před ním jsem ale měla týdenní s vertikálně předtištěnými sloupci a s hodinami.

Po všelijakém testování jsem dospěla k závěru, že mi nejvíc vyhovují právě užší svislé sloupce pro jednotlivé dny a nejlépe ještě s předtištěnými hodinami. A skutečně co stránka, to týden.
Do samotného diáře totiž už nezapisuju všechny detaily, spíš tam rozvrhuju práci a člením ji do bloků.

Detailní informace a rozepsané to-do listy si teď dělám do dalšího sešitu vedle. Proč? Protože tak každý den popíšu tolik místa, kolik potřebuju, a můžu jít skutečně do detailu.

Do toho samého sešitu píšu i týdenní plány, případně ještě další doplňkové plány dle potřeby (teď například plán plnění před mým odjezdem do Čech). Mám všechno pohromadě a je to přehledné a flexibilní. Měsíční plány si momentálně dělám do mého růžového zápisníku, víc o něm tady.

Jaký diář jsem hledala

Při hledání mého parťáka pro rok 2018 jsem hledala na českém, španělském a částečně britském webu. Nejdřív jsem měla představu nějakého chytrého stylového diáře. Potom už jsem slevila a hledala diář se správným rozvržením a vkusným designem.

Proč to bylo tak těžké??

Velké množství diářů bylo na 16 nebo i 18 měsíců, a to nebyly studentské. Tím se jich spousta vyřadila.

Další hromada se vyřadila tím, že měla kroužkovou vazbu. Ta je, uznávám, na jednu stranu praktická, ale mně se do ní strašně špatně píše. Navíc papír u ní musí být kvalitní, aby se nevytrhával. Úplně nejvíc mě strašily veliké kroužky, díky kterým byl diář monstrózní.

Hodně diářů bylo příliš malých. Pro mě je důležité, aby se ten týden skutečně vešel na dvojstránku, zároveň aby každý den měl dostatek místa. Proto je regulérní A5 ideálním formátem. Všechny kapesní a polokapesní verze se vyřadily.

Asi nemusím říkat, že spousta diářů se mi nelíbila i kvůli deskám nebo různým dekoracím uvnitř.

Jelikož plánuju používat zvýrazňovače, taky mi záleželo na kvalitě papíru. Nicméně údaje o gramáži uváděli málokde.

Taky jsem nestála o spoustu doplňkových stránek věnovaných různým tématům – cílům, jídelníčkům, nákupům… Nikdy nevydržím tenhle typ věcí zapisovat a navíc pro spoustu z nich mám svůj vlastní systém zaznamenávání.

Moji favority

Prvním nápadem bylo pořídit si zase Coelhův diář. Letošní mi docela vyhovoval, i když neplní moje požadavky na 100 %, a Coelha mám prostě ráda, je moc pozitivní. Nakonec jsem od něj upustila, protože jsem chtěla něco ne tak barevného, spíš aby to bylo víc byznys.

(Coelha mají jinak třeba tady)

Na tenhle rok jsem taky dostala diář Rok podle Dary. Je pěkně zpracovaný, i když já na čtení doplňkového obsahu moc času nemám. Moc se mi ale líbí použitý papír, protože je vyšší gramáže a krémové barvy. Tenhle diář je ale vhodný hlavně pro ty, kteří mají pro jednotlivé dny spíš méně položek a kterým se naopak hodí mít ke každému týdnu taky volný list, který využijí dle potřeby.

(Daru mají třeba tady)

Další možností bylo koupit si v papírnictví obyčejný ápětkový s dělením do sloupců. Už jsem jeden takový měla a byl super. Tuto možnost jsem ale zavrhla proto, že jsem chtěla prostě něco lepšího. Aby to mělo pěkné desky a skutečně jsem z něj měla radost. Řekla jsem si, že diář za stovku už asi nechci.

Velmi mě zaujaly diáře Moleskine. Jsou naprostou klasikou a mají širokou nabídku všech možných variant. Nejvíc mě zaujal velký týdenní vertikálně členěný. Jen škoda, že ho neměli ve více barevných variantách. Pro tenhle diář jsem si vlastně šla.

(můj favorit byl tenhle)

Vedle Moleskine mě taky zaujaly diáře značky Leuchtturn. Viděla jsem více barev, některé krásné, ale bohužel jsem nenatrefila na kombinaci velikosti, barvy a rozložení přesně podle mých představ.

(možná vy natrefíte, najdete je třeba tady)

I když jsem si šla pro ten Moleskine, přeci jen jsem se chtěla podívat na další možnosti přímo v obchodě. Vyrazila jsem si tam pro černou klasiku, ale domů jsem odešla s pastelově zeleným diářem s bronzovým potiskem. Prostě jsem neodolala :).

Takže můj diář na 2018 je klasická A5. Týden vychází na dvojstránku, je členěný do sloupců s předtištěnými hodinami. Hezky, přehledně. Jediným mínusem je absence některých svátků (katalánských). Nezapomněli ale na měsíční plánovací kalendář – co stránka, to měsíc. Na konci jsou k dispozici nějaké volné listy, což je docela fajn.

(hledala jsem ho na internetu, ale nenašla jsem nikoho, kdo zasílá do ČR)

Diář a jeho měsíční plánovací listy

Diář a jeho týdenní rozvržení

Že bych šla trošku směrem bullet journal?

Už dávno mě zaujal trend zvaný bullet journaling – vlastní výroba diáře a hlavně jeho customizace potřebám. Jenže klasický bullet journal není nic pro mě. Nemám vůbec čas na to se se vším vypisovat a vybarvovat. Ale přeci jen některé zajímavé prvky můžu přenést do vlastního plánování v plánovacím sešitu – ty funkční, jejichž implementace mi pomůže zase o kus vybrousit moji techniku. Jsem zvědavá, kam mě to dostane, protože můj plánovací systém se ještě pořád vyvíjí.

 

A co vy, jak moc nároční na diář jste? Už máme toho „vyvoleného“ na příští rok?

Komentovat