Jsi tvůrce? Pak si vyber práci, kde budeš tvořit. Jinak toho budeš litovat.

8
313
zobrazení
Když máme potřebu tvořit, musíme si podle toho zvolit práci

Když jsem byla malá, pořád jsem něco tvořila. Kreslila, vyšívala, vyráběla šperky, navrhovala domy i oblečení. A taky stavěla impéria v Age of Empires. Prostě jsem tvořila a stavěla, ať už skutečně nebo jen v mých představách. A po letech jsem skončila jak?

Znáte to, občas vás prostě osud někam zanese. Hledáte práci a naskytne se vám docela dobrá příležitost. A vezmete ji. To se přesně stalo mně před šesti lety. Byla jsem čerstvě po škole a měla jsem za sebou půl roku ve Španělsku. Naskytla se možnost jít na chvíli pracovat do velké mezinárodní firmy. Já šla. A zůstala tam. O velkých firmách jsem už tak různě psala na najobujse. Veškeré jejich fungování bývá o procesech. A v mém případě hlavně o transakcích. A to je co? To je přesný opak tvoření! Tvořím tak maximálně emaily. Já a vlastně stovky mých kolegů trávíme celé dny tak, že nějakým způsobem zpracováváme data. Je jedno, jestli to jsou data zaměstnanců, zákazníků nebo jde o nezaplacené faktury. Naši práci děláme podle procesu – tedy podle návodu, který někdo jiný sestavil. Občas ten návod nefunguje, občas ani jeho tvůrce vlastně nefunguje. Ale vy dál pracujete podle špatného manuálu, protože „tak se to přeci dělá“. A vy ten špatný postup nemůžete „opravit“ a ti kolem nechápou, „co to pořád máte“.

Poslední dobou mi začalo docházet, že když je člověk typ tvůrce, tak prostě musí tvořit. A nestačí tvořit po večerech, když mu na to zbyde chvilka a dostatek síly. Musí tvořit pořád. Protože to je to, co ho nabíjí. Nerespektovat tuto potřebu a nezařídit se podle ní je jako vzít si upíra. Ten nám pak sedí za krkem a saje.

V této práci jsem nastoupila 21. dubna 2011. Článek, který právě čtete, jsem psala začala psát v půlce dubna tohoto roku. Dne 21. dubna, tedy přesně po šesti letech, se tato kapitola uzavřela. Byl to můj poslední den ve firmě. Poslední.  A já si řekla „RESTARTUJse“.

Potřeba tvořit je podle mě jednou ze základních potřeb, která člověká provází (a nebo taky ne) během celého života. Pokud není uspokojena, je zle. Sama jsem si to na vlastní kůži prožila, vlastně prožívala po docela dlouhou dobu, než mi to seplo. A taky mi došlo, že spousta rad, které jsem kdysi dostávala, rad typu „tím se nedá uživit“, které si týkaly právě mnoha tvořivých činností, jsem měla nechat projít jedním uchem tam a druhým zpět. Jsou to vlastně dvě lekce v jednom balíčku :).

8 ks komentářů

    • Ahojky Aneto, děkujem za komentář! V tuhle chvíli bohužel nemůžu zatim nic víc říct, ta první akce bude s mym blogem dify.cz, tam jsem zatim nic neavizovala, čekám na vhodnou chvilku… ale budou to primárně digitální věci, chci fungovat převážně v online světě 🙂 a co ty, máš plány? 🙂

  1. Přeju hodně štěstí! 🙂 Já se ještě odvažuji podat výpověď – v hlavě se mi honí myšlenky typu – co když to nezvládnu, co když nebudou stačit finance,… pak zase teď nebo nikdy apod 🙂 Takže obdivuji za odvahu! Plány mám, jen mít čas je realizovat, na potřebné kurzy jsem už přihlášená, teď jen najít tu odvahu a zbavit se strachu.

    • Abych to uvedla na pravou míru, já jsem odešla tak napůl sama. Došlo k neuvěřitelné shodě náhod a já dostala na výběr, buď se přizpůsobím a budu se chovat jako hodný tvárný zaměstnanec :), nebo mě rozloučí. Rozhodnutí bylo jasné a já jsem tady. Pochybnosti jsou normální, myslím že je mívá úplně každý. Na druhou stranu, věřím, že vůle zmůže hodně a že pracovitost a to správný zašprajcnutí se dělají divy :). Někdy to chce větší přípravu, někdy nějaké to šetření… a hlavně změnit způsob myšlení a zahodit ten strach. Nevim, jaký máš plány, ale já teďka hltám videa od mladypodnikatel a na volne noze (na youtube), jsou hodně nabušený :). Každopádně věřim, že všechno jde! Překážky budou vždycky a všude, ale já sama chci bojovat za sebe a ne za cizí firmu nebo za přežití v ní 😀

  2. Děkuji za tyhle řádky 🙂 To dodává odvahu! Jinak souhlasím s tím, co píšeš : ale já sama chci bojovat za sebe a ne za cizí firmu nebo za přežití v ní. Cítím to úplně stejně 🙂 Cítím se ve firmě, jak Alenka v říši divů a hlavou jsem někdy jinde – přemýšlím, co a jak udělám 🙂 Měla jsi fajn, že Tě takhle ještě osud nakopl! 🙂 Mě nakopává to, že odvádím práci za dva zaměstnance, jsem neustále ve stresu a musím spěchat, pak vznikají zbytečné chyby, které jsou lehce kritizovány, i když jsem už nadhodila téma o možném nástupu nového človíčka – člověk se snaží a není oceněn, ale naopak.

    • Osud je zajímavá věc, respektive síly, který mají na náš život vliv. Každopádně věřím, že štěstí přeje připraveným a kdo se připravuje, na toho se to štěstí usměje 🙂 Já taky poslední měsíce v práci dělala práci za dva, akorát že ta druhá osoba tam byla a seděla naproti, jen jaksi nic nedělala 😀 Vidět to asi nikdo nechtěl. Takže jsem se začala připravovat na stavění se na vlastní nohy a věděla, že to bude jen otázka času. Přejeme Ti hodně štěstí a spoustu různých nakopnutí, který Ti pomůžou dopředu… a budeme se snažit, aby občas nějaký takový drobný nakopnutí přišlo třeba i tady od nás 🙂

  3. Ano, tak to máme přesně stejný případ 🙂 Človíček naproti 20%, já 80% a jsem ráda, že jsem… nestíhám, stresuju se… 🙁 na poradách už nejsme s kolegyní vítané, jsme totiž nejnovější zaměstnanci… Děkuju za podporu! Vaše články. vždy nakopnou, jste skvělý! 🙂

    • Neboj, najdeš z toho cestu ven! Nejdůležitější je asi vědět, že prostě fakt chceš, pak už se ta cesta ukáže, přijdou věci, který Tě posunou tam, kam chceš 🙂

Komentovat