4 důvody, proč se chci naučit vstávat brzo

2
180
zobrazení
Důvody, proč chtít naučit se vstávat brzy

Už dlouho je mým snem proměnit se v ranní ptáče a rána si užívat. Jenže… realita je někde úplně jinde a ráno na to spolehlivě zapomínám. Ach Bože! A to jsem se tak těšila, že se tohle změní s mým přechodem z práce na volnou nohu…

Bohužel, moje tělo je až příliš navyklé na dnešní styl života, kdy se důležité věci táhnou do noci. Začalo to na škole, potom tomu řádně pomohla práce na online projektech po nocích, zjišťování a řešení všeho možného taky po nocích, jak jinak. Tělo si převrátilo rytmy a ze zdravého denního fungování jsem se dostala do nezdravého nočního fungování (ostatně už jsem o tom psala na dify, i o všech souvislostech). Jenže to je cesta do pekel, to už jsem si vyzkoušela. Nezbývá mi nic jiného, než se snažit dostat zpátky do normálu, o to spíš, že chci, aby mi šla práce od ruky a abych se jednou propracovala k tomu, co se nazývá volný čas.

Sepisuju si proto důvody, proč se chci naučit vstávat brzo ráno. A nejde jen o to se k tomu donutit a se skřípáním zubů to nějak dát. Chci, aby mi ráno skutečně bylo dobře a vstávalo se mi levou zadní.

Nejvíc práce se udělá ráno

Je to zajímavé, ale skutečně mi to tak funguje. Mám pocit, že ráno jsem skutečně schopná udělat víc práce, a to ne vyloženě ve smyslu, že bych byla výkonnější (to já skutečně brzo ráno nejsem, rána mám pořád ještě krušná). Prostě jako kdyby čas plynul pomaleji.

Začít dřív, skončit dřív

Logické počty. Čím dřív začnu, tím dřív skončím. Konečně bych se mohla propracovat k tomu, že bych taky občas dělala něco jiného než práci (a prokrastinování). Mým snem je zjistit, co znamená “mít padla”.

Prospívá to zdraví

Posledních tak pět let pro mě bylo neskutečně poučných. Krušné chvíle mě naučily, že na odpočinku záleží a že neradno to podceňovat. Pro tělo (a hlavně mozek) je normální pracovat přes den, ne po večerech, ty už mají být odpočinkové. Jenže když ho nutíme k opaku, všechny přirozené procesy stavíme vzhůru nohama. A nejen že to má vliv na náš výkon (typické: potřebujeme kafe), ono to má dopad i na naše zdraví. Třeba se to neprojeví hned, ale po letech následky přijdou (vyzkoušeno).

Chci se zbavit studentského a zaměstnaneckého “dědictví”

Nad mými krušnými rány už přemýšlím hodně dlouho a poslední tak rok si uvědomuju, jak moc mají asi společného s mojí dnes už bývalou prací (a i tou předchozí). Vstávat pro mě znamenalo jít zase do práce a vrátit se domů za skoro 12 hodin. Víkendy zase bývávaly příležitostí si trošku pospat. Takže jsem se naučila ráno spát, co to dá, a nechtít prostě vstávat. A to se mě drží do dneška.

Sečteno podtrženo…

… myslím, že důvodů mám dostatek. Tak proč to sakra nejde líp? Momentálně pracuju na mém večerním programu. To znamená nehonit práci po nocích, kolem desáté – ideálně – zavřít počítač a vzít si spíš k ruce knížku. A hlavně před spaním nic neřešit :).

2 ks komentářů

    • Já si ho právě občas už dám i kvůli tomu probuzení… i když popravdě mi vůbec neřeší můj hlavní ranní problém – jakési polo-koma a neschopnost očí začít fungovat.. Takže se to snažím řešit, protože právě, ráno se toho stihne spousta 🙂

Komentovat